Vážená paní hejtmanko,
milá paní Emmerová.
Využívám možnosti, které mi poskytl způsob vedení volební kampaně ČSSD a já mám proto kontaktní mailovou adresu přímo na Vás. Po Vašem odchodu ze sněmovny jsem Vám už vlastně nepsal, nedostal jsem tím pádem ani řádek od Vás a věřte nebo ne - chybělo mi to. Vy si toho asi dost dobře vědoma být nemůžete, ale Vaše slova v sobě mají vždycky něco, co adresáta (aspoň v mém případě) povzbudí nebo potěší a někdy i hodně pomohou.
To, že se na Vás obracím právě v tuto dobu má víc důvodů. Nepřestal sem na Vás vzpomínat v dobrém - a taky jak jinak - došlo mi, že sem Vám vlastně nikdy neřekl jak k tomu došlo, že volím tvrdohlavě právě ČSSD. Tím hlavním důvodem jste právě Vy a Vaše chování a postoje. Vzhledem k tomu, že můj zdravotní stav se začal významně zhoršovat začátkem devadesátých let za vlády ODS, tak jsem byl i jimi nastaveným systémem patřčně zpracováván. Způsoby a metodika jimi nastavených parametrů měla ke spravedlivému posuzování daleko. Už tenkrát bylo vyřizování záležitostí spojených s posuzováním zdravotního stavu a věci s tím související z velké části postaveny na korupčním základě.O tom,co bylo potom,to si možná pamatujete.I kdyby ne,tak by se při Vašem vytížení nebylo čemu divit.ale stejně si myslím,že víte o čem mluvím. A to je právě ono - jestliže ten systém někdo nějak nastavil a ono to pak lidi, kteří sami žádnou možnost obrany nemají jen bezcitně šrotuje, to pak není na místě mít v názvu ministerstva slovo sociální. Zkušenost, kterou jsem Vaším prostřednictvím získal o sociální demokracii já, to je velmi pádný a dostatečný důvod se stát zastáncem ČSSD a jejím voličem. Jsem dost starý na to abych věděl, že všichni k tomu nepřistupují stejně, ale je takových přece jen hodně. A pokud budete v ČSSD Vy a lidé Vám podobní, pak má ta strana i moji důvěru a hlas.
Kdysi jste mi napsala, že se u čtení mého dopisu i pobavíte. To co Vám teď napíšu, to Vás nepobaví, ale je to další kamínek do mozaiky o lidských povahách a chování lidí. Průšvih a podle mě velký je v tom, že se to týká lékařského stavu. Ve Vaší osobě má tento stav vzor a moji zkušenost nazvěte sama jak uznáte.
Koncem srpna 2007 jsem byl hospitalizován pro výrazné zhoršení mých chronických problémů s páteří a domluva byla, že po přeléčení infuzemi a dalšími prostředky podle uvážení lékaře bude následovat rehabilitace za hospitalizace. Byl jsem na lůžku sedmý den a odpoledne najednou přišla mimořádná vizita. Lékařka, kterou jsme neznali a nebyla z našeho oddělení, jen v podstatě prošla kolem dvou lůžek v pořadí a u mě se zastavila. Z důvodu, který nikdo z nás osmi na pokoji nepochopil (jak jsme si později řekli), začala popocházet semo tamo a polohlasně si povídala - skoro jako sama pro sebe, aniž by očekávala odpověď - no to ať mě někdo řekne na co vy máte invalidní důchod, k čemu vám je invalidní důchod, ten důvod proč zrovna vy máte invalidní důchod, no to teda fakt nechápu. Pak toho nechala, obrátila se na mě s otázkou, jestli mám invalidní důchod. Řekl jsem, že důchod mám a je vidět, že ona to ví rovněž. Pravila, že si mě musí vyšetřit a ať si sundám pyžamové kalhoty. Řekl sem - vteřinku prosím, nemám pod tím prádlo-převleču se. Následoval doslova řev-napřed na sestu: co to tady máte za bordel, jak to, že se pacienti válí v postelích bez spodního prádla, to to nemůžete zkontrolovat? Pak se její pozornost vrátila ke mě. Ať si prý nemyslím, že má celé odpoledne rezervované pro mě a že ji to nezajímá, ať se zkrátka vysleču a lehnu si na záda.Nehádal sem se,sundal sem si kalhoty,natáhl si trenky a lehl si na záda. Vzala ty kalhoty v nohách postele a hodila mi je na obličej s tím, ať zvednu nohu kam to až půjde. Udělal sem to, ale v nejvyšším bodě mě chytila za patu a zabrala nahoru. To sem bolestí zařval a řekl sem jí jestli se nezbláznila. Vůbec na to nezareagovala a řekla, ať se posadím na kraj postele s nohama spuštěnýma dolů a předkloním se se spuštěnýma rukama, kam až dosáhnu. Nešlo to hned, já jsem se bolestí skoro nemohl pohnout. Pokřikovala něco o tom, ať jí tam nehraju divadlo a že nemá čas jen na mě. Tak sem se posléze v sedě předklonil, kam to až šlo. Jsem pitomec, po té první křivárně mě mělo napadnout, že to nebude jen tak. Jenže u toho byla i naše ošetřující lékařka (mladé děvče nedlouho po škole) a zástupkyně staniční sestry (bylo už odpoledne) a tak mě nenapadlo, co může udělat.V předklonu s hlavou mezi rameny jsem na ni neviděl a jak sem se snažil předklonit co nejvíc - najednou úplně zaječela: Předkloňte se víííííc...a chytila mě za zátylek a opřela se do mě zhora svojí váhou. Oslnivá bolest z páteře padám dopředu - víc z toho nevím. Pak jsem se probral na posteli, hrozné bolesti v zádech, slovák ze sousední postele (ten mě prý zachytil když sem padal hlavou napřed k zemi) mě povídal: Fero, klud´, sestra ti volačo jebně. Od mé postele šla z pokoje rovnou pryč. Po cca hodině přišla naše ošetřující, červená jak růžička, evidentně se styděla, nevěděla kam s očima a jestli se mě prý už ulevilo? No a oznámila mi, že odcházím ráno a propouštěcí papíry budu mít u staniční připravené a omluvila se mi, že sama nevěděla, co se děje a dít bude a že je jí to líto. Řekl sem jí, že jsem už od roku 1988 na oddělení jak doma, že znám poměry a na ni se nezlobím. Sestry mě znají za ta léta dost dobře, takže když sem se dodatečně pídil po tom, co to bylo zač a co to mělo znamenat, jedna z nich (taky staniční a před důchodem) mě řekla. To se Vám připoměla jedna z těch, co funguje jako posudková a Vy jste tenkrát vyhrál ten soud (a tady se to ví všecko) a tam bylo řečeno, že Vám zkreslovali výsledky vyšetření a poškodili Vás. Ona se náhodou doslechla, že tady ležíte, tak si vyčíhla chvíli, kdy tady byla služebně nejstarší a šla si udělat vizitu. Ona to občas dělává, aby se vytáhla na mladý doktorky. No a tentokrát jste to schytal Vy. Pokusil sem se s tím dodatečně něco dělat, ale ta mladá doktorka (a byla dobrá), ta už byla pryč a sestry nevěděly, kam ji dali. Byla pryč ze špitálu a voda se zavřela. Od té doby to řeším s ambulancí pro léčbu bolesti (tam jsem pacient už cca 7 let) a doma cvičím rehabilitačně sám. Teď se mi to zas nějak popsulo, na bolesti nic pořádně nezabírá a tak mi pan doktor před dvěma dny na amb. bolesti nabídl speciální kapačky u nich. Je to něco, co normální neurolog napsat nesmí a snad to zabere abych mohl zas cvičit v normálním režimu. Od té doby, jak určitě chápete, ,jsem se na lůžkovém oddělení neukázal a ani to nemám v úmyslu. Jsou i bílé chobotnice a délka jejich chapadel je neznámá.
To byla ta špatná stránka mého bytí - dobrá je,že s kytarou funguju furt pryč a z naší autistické Kačenky je krásná patnáctka, která si vždycky lehne vedle mě a když jí zpívám, má ouško přilepené na kytaře a pobrukuje si se mnou, když už mluvit neumí a nebude. Poslal bych Vám i fotku, ale mám i tak výčitky, že teď, když vidím kolik sem toho popsal, tak to možná ani nebudete mít čas přečíst.
Končím s tím,že Vám přeji jen to dobré a mám přání, aby si ti lidé, kteří jsou na Vás a Vaši stálou přítomnost zvyklí a berou ji jako samozřejmost, aby si uvědomili, co jste vlastně zač a co ve Vás mají. Hodně zdraví Vám a úspěch v osobním životě i ve volbách. Jejich výsledek napoví co nás všechny čeká. A jestli se lidi nechají zas oblbnout od těch lumpů se supem ve znaku, to si už jen zprivatizují ti šmejdi to, co zatím nestačili a s akciemi na držitele se nám všem budou od srdce smát. No-už v tom zase lítám. Píšu sice tak nějak normálně rychle, ale teď už mám bolestí zaťaté zuby do kapesníku, který mezi nima držím.
Mějte se milá paní doktorko hezky a vězte, že na Vás vzpomínám a nezapomenu.
vždycky Váš Buchta František - Mokrá