1.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2013, č. j. 2 As 60/2013 – 26, se zabývá tzv. blokačními shromážděními ohlášenými často na více místech najednou, po celý den a na mnoho týdnů či měsíců, kdy jejich hlavním cílem není výkon práva shromažďovacího, ale bránění jiným v ohlášení a konání vlastního shromáždění; případně je cílem takové plošné „ohlášky“ rozhodovat o tom, které později ohlášené shromáždění se bude smět konat či nikoliv (svolavatel blokačního shromáždění si vymiňuje, aby při později ohlášeném shromáždění byl kontaktován a mohl rozhodnout, zda s konáním kolidujícího shromáždění souhlasí či nikoliv). Nejvyšší správní soud však zákaz později oznámeného shromáždění vydaný pro kolizi s takovýmto „blokačním“ shromážděním považuje za nepřípustný.
Jako shrnutí (právní větu) vyplývající ze zmíněného judikátu formuloval Nejvyšší správní soud následující: „Předtím než příslušný úřad později ohlášené shromáždění zakáže pro místní a časovou kolizi se shromážděním ohlášeným dříve [§ 10 odst. 2 písm. b) zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím], musí na základě znalosti místních poměrů, tvrzení pozdějšího svolavatele či na základě jiných důvodných pochybností uvážit, zda dříve ohlášené shromáždění není koncipováno jen jako obstrukční s jediným cílem blokovat pro daný prostor a čas jiná shromáždění. Dospěje-li úřad k závěru, že jediným účelem shromáždění je blokace místa a času, jde o zneužití práva, jemuž nepřísluší právní ochrana. Později ohlášené shromáždění v takovém případě úřad nesmí zakázat podle § 10 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona.“
Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud v obdobné věci i ve svém později vydaném rozsudku ze dne 3. 4. 2014, č. j. 6 As 123/2013 – 37.
2.
Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2014, č. j. 2 As 79/2013 – 24, byl aprobován zákaz shromáždění občanského sdružení „Stop genocidě“, které se mělo konat za použití velkoplošných odpudivých až šokujících fotografií před střední školou se školní jídelnou sloužící i dětem mladšího věku, a to pro rozpor se zájmy dětí. Oznámený účel shromáždění by vedl k porušování zákonných či ústavních práv jiných osob a k hrubé neslušnosti. Podobná shromáždění, jejichž účelem je šokovat děti, lze tedy nejen rozpustit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012, č. j. 2 As 104/2012 – 35), ale i předem zakázat, je-li zřejmé, jaká bude jejich náplň a zaměření.