Slovanské hradiště Hůrka ve Starém Plzenci slaví výročí prohlášení Národní kulturní památkou

obrazek
10. května 2018 08:50, aktualizováno 07:50, Bc. Eva Mertlová

Setkání u příležitosti 60. výročí prohlášení Slovanského hradiště Hůrka ve Starém Plzenci kulturní památkou se uskutečnilo ve středu 9. května 2018 přímo v rotundě sv. Petra a Pavla na vrchu Hůrka ve Starém Plzenci. Mezi hosty byli náměstek hejtmana pro oblast kultury a památkové péče Vladislav Vilímec, senátor a rodák z blízkých Šťáhlav Václav Chaloupek, zástupci Národního památkového ústavu a ZČU v Plzni, nechyběla starostka města Vlasta Doláková. Společně vzpomínkami na historii oslavili pomyslné výročí významné lokality, kterou Slovanské hradiště Hůrka bezesporu je.

"Je mi velkou ctí, že se mohu zúčastnit oslavy výročí tak významného místa, jakým Slovanské hradiště Hůrka bezesporu je. Je to úctyhodné a tajemné strategické místo, které symbolizuje identitu západních Čech. Plzeňský kraj může být a je hrdý na to, že právě toto místo, původní Stará Plzeň, je kolébkou současné západočeské metropole a právem si zaslouží naši pozornost. Městu Starý Plzenec i všem, kteří se na zvelebování takovýchto památek podílejí, patří velký dík," uvedl náměstek hejtmana Vladislav Vilímec. 

Fotogalerie

  

Rotunda svatého Petra a Pavla ve Starém Plzenci je jednou z nejstarších dochovaných církevních památek v České republice. Společně s areálem "Slovanské hradiště Hůrka" je od roku 1958 chráněna jako kulturní památka a od roku 1978 Nařízením vlády č. 70/78 ze dne 24.2. 1978 byla zapsána do seznamu Národních kulturních památek České republiky.

První písemná zmínka o hradišti – "iuxta Pilisini urbem" – pochází z Thietmarovy kroniky, ve které se píše o porážce bavorského vojska v podhradí Plzně v roce 976. Bitva byla součástí nepřátelských akcí mezi císařem Otou a českým knížetem Boleslavem II. Zdejší hrad vznikl na strategicky zvoleném místě u významné cesty, která spojovala Čechy s významnými centry Svaté říše římské Řeznem a Norimberkem. Byl významnou oporou a příležitostným sídlem knížat a králů v západních Čechách. Po roce 1010 se ve zdejší mincovně krátce razily denáry knížete Jaromíra. Největšího významu hradiště dosáhlo ve dvanáctém a první polovině třináctého století.