Před budovou krajského vojenského velitelství na Štefánikovo náměstí v Plzni se 10. listopadu 2017 hejtman Josef Bernard zúčastnil pietního aktu k uctění památky československých důstojníků, občanů města Plzně - Ladislava Svobody, Josefa Kučery a Václava Ženíška, popravených komunistickou zvůlí.
Plukovník Ladislav Svoboda
Plukovník Ladislav Svoboda se narodil 6. ledna 1893 ve Štěnovicích. Vystudoval reálku a 6 semestrů Vysoké školy strojní. V září 1914 nastoupil vojenskou službu v rakousko-uherské armádě a dosáhl hodnosti záložního poručíka. Po vzniku Československého státu se stál státním úředníkem a v únoru 1919 vstoupil do tvořící se československé armády. Stal se nadporučíkem dělostřelectva z povolání. V říjnu 1928 byl povýšen na štábního kapitána kategorie absolventů vojenské akademie. V roce 1936 byl povýšen na majora. O rok později, při zkoušení nových zbraní, byl těžce zraněn a musela mu být amputována levá noha pod kolenem. Po vyléčení vykonával službu na vojenské střelnici Hlboká na Slovensku. Po německé okupaci byl přeložen do výslužby.
V Srpnu 1939 se úspěšně zařadil do ilegální činnosti proti okupantům. V dubnu 1944 byl i s manželkou zatčen a oba byli až do konce války vězněni. Během tvrdých výslechů major Svoboda nic nevyzradil.
V květnu 1945 opět nastoupil vojenskou službu u vojenské posádky v Plzni. Za svoji záslužnou odbojovou činnost obdržel československý Válečný kříž 1918, Kříž národní střelecké gardy "Za věrné služby 1938", československý Válečný kříž 1939 a československou Vojenskou medaili "Za zásluhy" II. stupně. V roce 1946 byl povýšen na podplukovníka. V červnu 1948 byl přeložen do výslužby.
31. října 1951 byl plukovník Svoboda zatčen a obžalován z vyzvědačství a z velezrady. Rozsudkem Státního soudu v Praze byl spolu s kapitánem Ženíškem odsouzen k trestu smrti a 13. listopadu 1952 byl popraven. Prezident Gottwald žádosti rodiny o milost nevyhověl.
28. května 1992 Vojenské kolegium Nejvyššího soudu ČSFR Ladislava Svobodu plně rehabilitovalo. Prezident republiky jej jmenoval Generálmajorem in memoriam. 28. října 1998 mu prezident republiky udělil "Medaili za hrdinství in memoriam.
Kapitán Josef Kučera
Štábní kapitán Josef Kučera se narodil 15. ledna 1916 v Cerhovicích u Hořovic. Maturoval na Vyšší hospodářské škole v Plzni. Prezenční vojenskou službu nastoupil v roce 1934. Absolvoval školu pro záložní důstojníky a v září 1935 byl jmenován četařem aspirantem s velmi dobrým prospěchem a v prosinci byl jmenován podporučíkem pěchoty v prezenční službě. Zůstal v další činné službě a roku 1937 byl přijat do vojenské akademie v Hranicích, kde byl v srpnu roku 1938 vyřazen jako poručík pěchoty. Službu nastoupil u 28. pěšího pluku "Tyrše a Fugnera".
Po okupaci Československa byl převeden k MV v Plzni. Na vlastní žádost odešel a pracoval jako dělník ve výtopnách ČSD. 5. května 1945 byl povolán opět do služby a do října 1949 byl povyšován až na štábního kapitána. V roce 1946 se oženil a v roce 1947 měl syna. Čtyři měsíce po zatčení v roce 1951 se mu narodila dcera. V různých funkcích sloužil u 11. pěší divize až do 2. prosince 1950, kdy byl zproštěn výkonu služby a týž den večer v 18 hodin zatčen.
Po martyriu výslechů byl v červnu 1952 odsouzen Státním soudem k doživotnímu žaláři. Státnímu zástupci však trest nestačil. Odvolal se a žádal pro Kučeru trest smrti. Naopak Gottwald nevyhověl žádosti rodiny o milost a poprava byla vykonána 14. listopadu 1952. Ze spisů lze vyčíst, že v den popravy mu bylo zabaveno 500 Kčs na úhradu rakve, které mu rodina ještě v září poslala do vězení.
V roce 1990 by Josef Kučera plně rehabilitován Vyšším vojenským soudem v Příbrami a v roce 1991 povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam.
Kapitán Václav Ženíšek
Václav Ženíšek se narodil 10. září 1917 v Plzni. Zde také maturoval na obchodní akademii. Po nastoupení základní vojenské služby byl zařazen do školy pro záložní důstojníky. Jako desátník aspirant byl přijat do Vojenské akademie v Hranicích. V srpnu 1937 byl vyřazen jako poručík československé armády. Službu nastoupil u 45. pěšího pluku v Chustu, kde u roty doprovodných zbraní sloužil až do vzniku samostatného Slovenského štátu a nacistické okupace Čech a Moravy. Vojenskou službu ukončil 24. března.
Za okupace krátce pracoval jako úředník a potom do konce války jako dělník.
5. května při povstání v Plzni nastoupil k prvnímu asistenčnímu pluku a již 7. května byl přidělen k 2. oddělení 11. divize v Plzni. U dopravního oddílu UNRA působil jako tlumočník (angličtina, němčina). V roce 1946 absolvoval zpravodajský kurs a byl přemístěn k 2. odd. V0-2. Po únorovém puči KSČ je již 9. března 1948 poslán na dovolenou a v listopadu 1948 přeložen do výslužby.
Zajímavé je jeho hodnocení služby: 1945 "velmi dobrý", 1946 "velmi dobrý", 1947 "velmi dobrý" . 1948 po nástupu komunismu "nevyhovující". Zdůvodnění: mylný politický postoj, neschopen důvěrné a tajné práce a nemá snahu rozšířit si vzdělání studiem Marxe a Lenina. Kpt. Ženíšek byl zatčen 1. prosince 1950 Státní bezpečností a obžalován ze špionáže a velezrady. V květnu 1952 byl spolu s plk. Svobodou odsouzen Státním soudem v Praze k trestu smrti a 13. listopadu 1952 popraven.
Vyšší vojenský soud 4. září 1991 Václava Ženíška plně rehabilitoval. In memoriam byl Václav Ženíšek povýšen na plukovníka.