Správě Národního parku Šumava se daří v evropském měřítku unikátní počin. V rámci projektu „LIFE for MIRES“, tedy Život pro mokřady, dlouhodobě vrací v některých částech našeho hraničního pohoří vodu do mokřadů.
V minulosti bylo mnoho zamokřených ploch po celé České republice odvodněno, aby na nich lidé mohli hospodařit. Dříve, když byl vody dostatek, toto počínání často dávalo smysl a bylo pro obyvatele důležité. Nyní se ale ukazuje, že voda, která nám tehdy překážela, v krajině chybí. S plošným odvodňováním jsme to přehnali především v druhé polovině 20. století.
Napřímený a zahloubený potok (autor Ivana Bufková)
V domácnostech nám voda běžně teče z vodovodu. Většina z nás zatím tedy příliš neřeší, že se to do budoucna může změnit. Kdyby krajina nebyla schopná vodu zadržovat, bude pro nás časem velmi vzácná – jak v domácnostech, tak i v krajině. Vláha je mimo jiné nezbytná pro pěstování plodin na polích a výrobu potravin, bez které se neobejdeme. Projekt Život pro mokřady vrací na Šumavě vodu do krajiny a napravuje chyby, kterých jsme se tady v minulosti dopustili. Příklad si z něj můžeme vzít i pro některé níže položené oblasti v Plzeňském kraji. Odborná garantka projektu - Ing. Ivana Bufková, má s obnovou vodního režimu v krajině dlouholeté zkušenosti.
Pro obnovu mokřadů je nutné nejprve zrušit odvodňovací kanály. Ty jsou často ukryté ve formě trubek třeba metr pod zemí, takže o nich většina lidí vůbec neví. Na povrchu vidíme jen suchou pastvinu nebo například pole se pšenicí. Povrchové kanály i podzemní trubky se dají na vhodných místech například zablokovat dřevěnými přepážkami a zasypat zeminou. Hladina podzemní vody se na tako „opraveném“ místě sama postupně zvedne. Pokud stoupne až k výši okolního terénu, začnou se spolu s ní vracet i mokřadní rostliny.
Příčné hrazení u povrchových odvodňovacích kanálů (autor Ivana Bufková)
Důležitou součástí pro navracení vody do krajiny je také obnova přírodních potoků všude tam, kde byly narovnány a svedeny do hlubokých kanálů. V minulosti jsme z krajiny díky narovnávání odstranili přibližně třetinu délky vodních toků, abychom měli kde hospodařit. Nyní se ale ukazuje, že to nebylo moudré rozhodnutí. Vzali jsme krajině vody až moc a ona v ní teď chybí. Je potřeba najít novou rovnováhu mezi stabilitou krajiny a naší potřebou v ní produkovat dostatek potravin. To všechno je přitom důležité dělat za velmi úzké spolupráce s hospodáři, kteří se o odvodněné pozemky starají. Mnohdy se totiž dají najít místa, kde navrácení vody neudělá hospodáři příliš velkou škodu a naopak mu může pomoci zvýšit úrodu na vedlejších pozemcích.
Díky projektu Život pro mokřady se prozatím podařilo zrevitalizovat 1 250 ha odvodněných rašelinišť a mokřadů. Zrušeno bylo 150 km odvodňovacích kanálů na zemědělských pozemcích i v lesích. Obnovu vodního režimu v krajině Národního parku Šumava často pomáhají zajišťovat i dobrovolníci, kteří se zde scházejí v rámci komunitních akcí.
Práce dobrovolníků v mokřadech (autor Lukáš Linhart)
Přírodě vrácené mokřady dokáží díky vypařování nashromážděné vlhkosti lokálně zmírňovat extrémně suchá a horká období. Ta v posledních letech pociťujeme všichni. Dostatek vláhy je nezbytný pro růst vegetace, která v létě chrání půdu před nadměrným přehříváním, nebo například před erozí. Návrat pestré palety rostlinných i živočišných druhů na zrevitalizovaná místa je pak pro nás důkaz, že vodu k životu nepotřebujeme jenom my. Více o Životu pro mokřady se dozvíte na webové stránce projektu LIFE for MIRES.
Obnovené meandry potoka Hučina (autor Ivana Bufková)
Pokud se chcete podívat, kde už se v Plzeňském kraji povedlo obnovit potoky a mokřady mimo Šumavu, nezapomeňte navštívit příklady dobré praxe na webu Zdravé krajiny.