|PARLAMENT ČESKÉ REPUBLIKY

Poslanecká sněmovna 2008

V. volební období

___________________________________________________________

 

Návrh

 

Zastupitelstva Plzeňského kraje

 

 na vydání

 

  

zákona, kterým se vyhlašuje Národní park Šumava a

mění se zákon č. 114/1992 Sb.,

o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

 

  

Zákon

ze dne ..........2008,

 

o Národním parku Šumava a o změně zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů

 

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

 

 

Část první

 

§ 1

 

Národní park Šumava

 

(1)  K zajištění ochrany mimořádných přírodních hodnot na Šumavě se vyhlašuje Národní park Šumava[1] (dále jen „národní park“). Posláním národního parku je zachování a zlepšení přírodního prostředí, ochrana přírodních zdrojů a ekosystémů, volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů a využití území národního parku k trvale udržitelnému rozvoji života místních obyvatel, turistice a rekreaci.

 

(2)  Územní vymezení národního parku je uvedeno v příloze č. 1 tohoto zákona, grafické znázornění je uvedeno v příloze č. 2 tohoto zákona. Základní mapa, v níž je zakresleno území národního parku v měřítku 1:25 000, je uložena na Ministerstvu životního prostředí (dále jen „ministerstvo“), mapy z ní odvozené jsou uloženy na Krajských úřadech v Českých Budějovicích a Plzni, na Městských úřadech v Klatovech, Prachaticích a Českém Krumlově a na obecních úřadech obcí, na jejichž území se národní park rozkládá, na Správě Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava a na příslušných katastrálních úřadech.[2]

 

(3)  Národní park se vyhlašuje bez ochranného pásma. Funkci ochranného pásma národního parku plní Chráněná krajinná oblast Šumava.

 

(4)  Pokud není tímto zákonem stanoveno jinak, platí na území národního parku zákon o ochraně přírody a krajiny, který stanoví též základní ochranné podmínky.[3]

 

(5)  Využívání území národního parku musí být v souladu se zvláštními právními předpisy[4] a musí směřovat k zachování a zlepšení přírodního prostředí podle odstavce 1. Hospodářské využití parku musí napomáhat zlepšení životních a pracovních podmínek obyvatel trvale žijících na území parku.

 

 

 

 

 

§ 2

Výbor národního parku

 

(1)  Orgánem, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti Správy Národního parku Šumava je Výbor Národního parku Šumava (dále jen „Výbor“). Výbor má 21 členů, z toho 6 členů volí a odvolává Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“), 5 členů jmenuje a odvolává vláda, 5 členů volí a odvolává zastupitelstvo Plzeňského kraje a 5 členů volí a odvolává zastupitelstvo Jihočeského kraje.

 

(2)  Návrhy kandidátů na členy Výboru volené zastupitelstvy krajů předkládají obce, na jejichž území se národní park rozkládá.

 

(3)  Členové Výboru jsou voleni nebo jmenováni na funkční období 4 let; mohou být zvoleni i opětovně. Na místa uprázdněná z jiného důvodu než pro uplynutí funkčního období jsou voleni noví členové na dobu zbývající do konce funkčního období toho člena, jehož místo se uprázdnilo.

 

(4)  Členem Výboru se může stát občan České republiky, který

a)     je způsobilý k právním úkonům,

b)    má trvalý pobyt na území České republiky a

c)     je bezúhonný; za bezúhonného se nepovažuje ten, kdo byl pravomocně odsouzen pro trestný čin spáchaný úmyslně, pokud jeho odsouzení pro tento trestný čin nebylo zahlazeno nebo se na něho z jiného důvodu nehledí jako by nebyl odsouzen.

 

(5)  Výbor volí ze svého středu předsedu a 2 místopředsedy a odvolává je.

(6)  Členství ve Výboru zaniká

a)     uplynutím funkčního období,

b)    dnem bezprostředně následujícím po dni doručení písemně učiněného vzdání se funkce orgánu, který člena zvolil či jmenoval,

c)     odvoláním z funkce,

d)    dnem, kdy člen Výboru přestal splňovat předpoklady pro zvolení do funkce člena Výboru stanovené v odst. 4 nebo

e)     úmrtím.

 

(7)  Činnost Výboru se řídí jednacím řádem, který Výbor přijme do třiceti dnů od své první schůze.

 

(8)  Výbor se schází nejméně čtyřikrát ročně.

 

(9)  Výbor je způsobilý se usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů, je-li přítomen předseda Výboru nebo některý z místopředsedů Výboru. Rozhodnutí přijímá Výbor nadpoloviční většinou hlasů přítomných členů, s výjimkou rozhodnutí podle odstavce 10 písm. a) a b), která přijímá nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů.

 

(10)  Do působnosti Výboru náleží

a)     jmenovat a odvolávat ředitele Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava,

b)    schvalovat rozpočet Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava,

c)     kontrolovat účelné a hospodárné využívání finančních zdrojů a majetku Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava podle schváleného rozpočtu a na zjištěné nedostatky písemně upozorňovat ředitele správy,

d)    schvalovat stanovení zonace, plán péče a lesní hospodářský plán národního parku.

 

(11)  Způsob odměňování a úhrady nákladů členů Výboru stanoví ministerstvo vyhláškou.

 

(12)  Náklady na činnost Výboru a na odměny jeho členů se hradí ze zvláštní výdajové položky rozpočtu správy.

 

§ 3

Rada národního parku

 

(1)  Rada Národního parku Šumava (dále jen „rada“) je iniciativní a konzultační orgán v záležitostech národního parku. Složení rady je stanoveno zvláštním předpisem.[5] Členem rady je rovněž i zástupce delegovaný Zastupitelstvem kraje Jihočeského a Plzeňského.

 

(2)  Rada se schází nejméně dvakrát ročně. Jednání rady řídí předseda rady, v době jeho nepřítomnosti místopředseda rady. Rada je schopna usnášení za přítomnosti nadpoloviční většiny všech členů, byli-li všichni členové řádně na zasedání rady pozváni. Rada se usnáší dvoutřetinovou většinou přítomných členů.

 

(3)  Usnesení rady jsou podkladem pro rozhodnutí správy. Nesouhlasí-li ředitel správy s usnesením rady, předloží rozpor se svým stanoviskem ministerstvu životního prostředí, které věc rozhodne po projednání s dotčenými obcemi.

 

 

§ 4

Správa národního parku

 

(1)  Zřizuje se správní úřad Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (dále jen „správa“) se sídlem ve Vimperku, který je podřízen ministerstvu.

 

(2)  V čele správy stojí ředitel, kterého jmenuje a odvolává výbor. Jeho jmenování a odvolání se řídí služebním zákonem.[6]

 

(3)  Správa vykonává na území národního parku a chráněné krajinné oblasti působnost stanovenou zvláštním zákonem[7] a tímto zákonem.

 

(4)  Hlavní činností správy je

a)     výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, myslivosti, rybářství, ochrany zemědělského půdního fondu a ochrany lesního půdního fondu na území národního parku a chráněné krajinné oblasti,

b)    odborná, vědecká a dokumentační činnost v oboru ochrany přírody, lesnictví, zemědělství a vodního hospodářství na území národního parku,

c)     informační, strážní a průvodcovská služba, provozování návštěvnických středisek a zařízení specializovaných na ekologickou a environmentální výchovu, propagační a publikační činnost,

d)    péče o lesní ekosystémy a jiný majetek na území národního parku, které jsou ve vlastnictví státu, včetně navazujících výrobních, opravárenských a obchodních činností.

 

(5)  Správa vykonává na území národního parku právo hospodaření k lesům, pozemkům určeným k plnění funkcí lesa, jinému lesnímu majetku ve státním vlastnictví.[8] Správě přísluší též výkon práva myslivosti a rybářství na území národního parku, pokud tento zákon nestanoví jinak.

 

 

 § 5

Členění národního parku do zón ochrany přírody

 

(1)  Území národního parku se člení do tří zón ochrany přírody (dále jen „zóna“).

 

(2)  Do první zóny se zařazuje území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy schopné samořídících funkcí a významné lokality s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů.

 

(3)  Do druhé zóny se zařazuje území s významnými přírodními hodnotami, s pozměněnými ekosystémy vhodnými pro případnou obnovu samořídících funkcí nebo pro omezené, přírodě blízké a šetrné hospodaření.

 

(4)  Do třetí zóny se zařazuje území se značně pozměněnými ekosystémy, využívané převážně pro hospodářské činnosti, turistiku, sport a rekreaci, jakož i zastavěné nebo k zastavění určené území obcí, vyznačené v platné územně plánovací dokumentaci.

 

 

§ 6

Obce

 

(1)  Zastavěná nebo zastavitelná území obcí na území národního parku jsou jeho součástmi.

 

(2)  Obcím, na jejichž správním území se nachází národní park, náleží náhrada za omezení vyplývající ze zvláštních zákonů[9].

 

 

 

§ 7

Územní rozvoj

 

(1)  Územní rozvoj v národním parku je možný jen na základě schválené územně plánovací dokumentace. Územně plánovací dokumentace musí být v souladu se schváleným plánem péče o národní park.

 

(2)  Pro rozvoj obcí je určeno území třetí zóny, navazující na zastavěná území obcí.

 

(3)  Urbanistické řešení sídel a architektonické řešení nových staveb na území národního parku včetně změn stávajících staveb musí odpovídat charakteru území, místním stavebním tradicím a celkovému rázu sídel z hlediska estetického začlenění do krajiny.

 

 

§ 8

Bližší ochranné podmínky

 

(1)  Na území národního parku je zakázáno

a)     umisťovat a povolovat nové stavby nadzemních energovodů a nadzemních telekomunikačních sítí a jejich doprovodných staveb a zařízení,

b)    provádět lety motorovými vzdušnými dopravními prostředky pod letovou hladinou 1000 m mimo lety v případě mimořádných okolností (požáry, živelné pohromy, záchrana života) a monitorovací lety pro potřeby správy a ochranu státní hranice,

c)     zřizovat nová vodohospodářská díla za účelem energetického využití a sloužící ke vzdouvání vody v tocích,

d)    používat venkovní laserové světelné efekty vně objektů včetně jejich dopadu na toto území.

 

(2)  Na území první zóny je zakázáno

a)     kácet dřeviny rostoucí mimo les; nelze užít ustanovení zvláštního právního předpisu,[10]

b)    měnit přirozená a přirozeně změněná koryta vodních toků,

c)     odstraňovat z koryt vodních toků nánosy, ostrovy nebo přirozeně vzniklé překážky, kromě případů ohrožení života a zdraví osob nebo hrozby vzniku značných škod na majetku,

d)    skladovat pohonné hmoty a chemické přípravky,

e)     zemědělsky obhospodařovat nelesní pozemky, s výjimkou pozemků vyžadujících usměrňování přírodních procesů,

f)     používání biocidů.

 

(3)  Na území druhé zóny je zakázáno

a)     hnojit průmyslovými hnojivy, používat kejdu, silážní šťávy a ostatní tekuté odpady,

b)    používat statková hnojiva v roční dávce vyšší než 7 t/ha,

c)     při chovu hospodářských zvířat zvyšovat zatížení pozemků zemědělského půdního fondu nad 0,7 VDJ/ha,

d)    umisťovat a povolovat nové stavby spolu s obnovami zaniklých sídel, s výjimkou nezbytných staveb a nezbytných zařízení sloužících ochraně přírody, péči o les, informování a orientaci návštěvníků, obraně státu a ochraně státní hranice, staveb vodovodů a vodohospodářských děl pro čištění vod pro potřeby sídelních útvarů na území národního parku, staveb potřebných k zajištění čištění odpadních vod a staveb sloužících k vybavení pastevních areálů, pokud jejich umístění není v rozporu s posláním národního parku,

e)     provádět rychloobnovu travních porostů a provádět změnu druhů pozemku na ornou půdu.

 

(4)  Na území první a druhé zóny je dále zakázáno

a)     používat biologicky neodbouratelné hydraulické kapaliny a mazací oleje,

b)    vápnit pozemky,

c)     provozovat volný a stánkový prodej,

d)    koupat se v jezerech a umělých vodních nádržích,

e)     nocovat ve volné krajině mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody,

f)     nechat volně pobíhat domácí zvířata,

g)    zřizovat nové nebo rozšiřovat stávající lyžařské sjezdové tratě a vleky.

 

(5)  Na území třetí zóny je zakázáno provozovat volný a stánkový prodej mimo zastavěná území obcí a mimo místa vyhrazená se souhlasem správy.

 

 

§ 9

 

(1)  V případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převyšuje nad zájmem ochrany přírody, může ministerstvo povolit výjimku z ustanovení § 8 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) a c), odst. 3 písm. d) a odst. 4 písm. g).

 

(2)  V případech, kdy jiný veřejný zájem převyšuje nad zájmem ochrany přírody, může správa povolit výjimku z ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) d), odst. 2 písm. a), e), f), odst. 3 písm. a), b), c) a e) a odst. 4 písm. b) až e).

 

(3)  Zákaz vstupu na území první zón stanovený zvláštním předpisem[11] se nevztahuje na osoby vykonávající práce, vyplývající z jejich smluvního vztahu s vlastníkem nebo uživatelem pozemku.

 

 

§ 10

 

(1)  Na celém území národního parku lze jen s předchozím souhlasem správy

a)     zřizovat nové hraniční přechody,

b)    umísťovat mimo zastavěná a zastavitelná území obcí informační, reklamní a propagační zařízení,

c)     provádět geologický průzkum a geologické práce,[12]

d)    zřizovat nebo vytyčovat turistické trasy a zimní běžecké tratě,

e)     jezdit na koních nebo se psím spřežením mimo k tomu účelu vyznačené cesty a trasy,

f)     sbírat semena a plody lesních dřevin za účelem jejich prodeje,

g)    zřizovat zimní ustájení hospodářských zvířat,

h)    schvalovat plány mysliveckého hospodaření.[13]

 

(2)  Na území druhé a třetí zóny lze jen s předchozím souhlasem správy

a)     měnit přirozená nebo přirozeně změněná koryta vodních toků a obnovovat drobné vodní plochy,

b)    odstraňovat z koryt vodních toků nánosy, ostrovy nebo přirozeně vzniklé překážky.

 

(3)  Předchozí souhlas vydaný dle odstavců 1 a 2 je správním rozhodnutím, kterým nejsou dotčena ustanovení zvláštních předpisů.

 

 § 11

Péče o les

 

(1)  Péčí o les v národním parku se rozumí ochrana lesa ve všech jeho vývojových fázích a činnosti směřující k postupné obnově samořídících funkcí lesních ekosystémů, vytváření podmínek pro ochranu a zachování genetického potenciálu rostlinných a živočišných druhů a zajištění naplňování environmentálních funkcí lesa, funkcí vodohospodářských, půdoochranných a dalších.

 

(2)  Péče o lesy na území národního parku se provádí podle plánu péče a lesního hospodářského plánu schválených výborem v souladu s posláním národního parku.

 

(3)  V lesích zařazených do první zóny se nepoužijí ta ustanovení zvláštního právního předpisu[14], při jejichž naplňování je ovlivňován vývoj přirozených procesů, s výjimkou zásahů proti škůdcům a v případech mimořádných okolností a nepředvídaných škod[15]. Veškeré dřevo v lesích zařazených do první zóny musí být ponecháno v lesních porostech.

 

(4)  V lesích zařazených do druhé zóny se používají přírodě blízká opatření k zachování a obnově lesa a k zajištění druhové diverzity s cílem vytvoření dostatečného prostoru pro působení přírodních procesů. V lesích, které nejsou ve vlastnictví státu, se připouští jejich trvalé obhospodařování podle zásad přírodě blízkého hospodaření, jež stanoví ministerstvo prováděcím předpisem.

 

(5)  V lesích zařazených do druhé zóny se část vytěženého dřeva v množství stanoveném plánem péče o národní park nebo rozhodnutím správy ponechává v lesních porostech za účelem podpory jejich přirozeného vývoje.

 

 

§ 12

Zemědělství

 

(1)  Zemědělská půda se v národním parku využívá zejména jako louky a pastviny pro extenzivní chov dobytka. Není dovoleno používat těžké zemědělské stroje zhoršující fyzikální vlastnosti půdy.

 

(2)  Pozemky zemědělského půdního fondu lze jako ornou půdu využívat jen na území třetí zóny.

 

 

§ 13

Myslivost a rybářství

 

(1)  Právo myslivosti a rybářské právo na území národního parku musí být vykonáváno v souladu s jeho posláním. Řídí se přitom zákonem o ochraně přírody a krajiny a zvláštními předpisy[16].

 

(2)  Na území národního parku přísluší výkon práva myslivosti správě, s výjimkou pozemků jiných vlastníků než státu.

 

(3)  Chov nepůvodních druhů zvěře na území národního parku je zakázán.

 

(4)  Výkon rybářského práva na území národního parku je vázán na pozemky příslušející k vodnímu toku s vyhlášeným rybářským revírem.

 

 

Část druhá

 

Změna zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění

 

§ 14

 

Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva České národní rady č. 347/1992 Sb., zákona č. 289/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 3/1997 Sb., zákona č. 16/1997 Sb., zákona č. 123/1998 Sb., zákona č. 161/1999 Sb., zákona č. 238/1999 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 168/2004 Sb., zákona č. 218/2004 Sb., zákona č. 100/2004 Sb., zákona č. 387/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., a zákona č. 267/2006 Sb., se mění takto:

 

V příloze k zákonu ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, se v seznamu národních parků slova „nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.“ nahrazují slovy „zákon č. .......Sb.“.

 

Část třetí

 

§ 15

Společná, přechodná a závěrečná ustanovení

 

(1)  Pokud ke dni účinnosti tohoto zákona obhospodařují organizační složky státu nebo jiné státní právnické osoby pozemky zemědělského půdního fondu, pozemky určené k plnění funkcí lesa, ostatní plochy potřebné k naplňování poslání národního parku, vodní toky, kromě vodohospodářsky významných vodních toků a vodní plochy, které jsou zařazeny v první a druhé zóně a jsou ve vlastnictví státu, převedou tyto pozemky bezúplatně správě, a to nejpozději do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. To neplatí o pozemcích zemědělského půdního fondu a o ostatních plochách, které se nacházejí v zastavěném území obcí.

 

(2)  Řízení ve věcech upravených tímto zákonem zahájená před účinností tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů.

 

§ 16

Zrušovací ustanovení

 

Zrušuje se nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.

 

§ 17

Účinnost

 

Tento zákona nabývá účinnosti dnem 1. července 2009.

Příloha č. 1 k zákonu ……/2009 Sb.

 

 

Územní vymezení (popis hranic) Národního parku Šumava

 

 

Vnitrozemská hranice národní parku vychází od státní hranice u mezníku 4/11 po cestě ve Ferdinandovském údolí a v Debrníku se stáčí k rozcestí u kóty 804. Dále pokračuje severovýchodním směrem po okraji lesa a po lesních cestách přes kóty 933 a 923 k mostu přes potok, vrací se na kótu 882 a na kótě 828 vyúsťuje na silnici Železná Ruda – Klatovy, kterou sleduje až na rozcestí Starý Bruňst. Zde odbočuje po silnici na Zhůří a dále přes křižovatku silnic nad Keplí probíhá po zpevněné cestě na Poustku, Busil a ke Schepfrovu dvoru. Zde odbočuje na lesní cestu na Karlov a na Dobrou Vodu. Z Dobré Vody pokračuje po lesní silnici na Velký Babylon a odtud po lesní cestě přes Klášterský Mlýn do Rejštejna. Z Rejštejna probíhá hranice národního parku po říčce Losenici až k odbočce na Červenou, po této odbočce do Červené a odtud po lesních cestách přes kótu 844 obchází rezervaci Obří hrad. U mostu pod Popelnou se vrací na Losenici a probíhá po ní až na Zlatou studnu. Odtud po lesní cestě na kótu 1141 a dále až na silnici Kvilda – Vimperk, po této silnici pokračuje několik set metrů k severu a odbočuje na lesní cestu pod vrcholem Přilby; od kóty 1131 sleduje okraj lesa až ke kótě 955 pod Novými Hutěmi, kde se napojuje na silnici Nové Hutě – Borová Lada. Přes Borová Lada odbočuje na silnici do Horní Vltavice a probíhá po ní až k mostu přes Vltavu na Polce. Z Polky vede hranice národního parku přes brod a kóty 933 a 842 po zpevněné lesní cestě do Strážného, odtud po silnici na Hliniště, kde přechází na říčku Řasnici a po ní pokračuje až k soutoku s Vltavou. Dále probíhá po Vltavě až k železničnímu přejezdu u Velké Nivy. Odtud je hranice vedena po železniční trati k Volarům, přechází na Luční potok, po něm obchází Volary a v místě překřížení Volarského potoka se silnicí se napojuje na silnici Volary – Želnava, po níž probíhá až do Želnavy a pokračuje stále po silnici do Bělé a Nové Pece. Za Novou Pecí se napojuje na cestu sledující Schwarzenberský plavební kanál a pokračuje po ní směrem na Huťský dvůr a Zadní Zvonkovou. Po cestě k bývalé celnici pak končí na hranicích s Rakouskem u mezníku 1/34.

 

 

 

 

 

Důvodová zpráva

 

 

Obecná část:

 

Vyhlášením národního parku Šumava tímto zákonem bude naplněn požadavek stávající obecné právní úpravy, kterou je zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož jsou národní parky zřizovány zákonem. Národní park Šumava byl však zřízen ještě před nabytím účinnosti tohoto zákona dle nařízení vlády č. 163/1991 Sb. a tomuto požadavku tudíž neodpovídá.

 

Národní park Šumava je nejrozlehlejším národním parkem v České republice. Rozkládá se na území 680 km², které zahrnuje většinu nejcennějších přírodních společenstev Šumavy s potřebou přísné ochrany, např. zbytky pralesovitých porostů horských lesů, ledovcová jezera nebo náhorní slatě a rašeliniště. Současně se však také jedná o území obklopené poměrně hustě osídlenými oblastmi České republiky, Německa a Rakouska, a tak je jedním z významných rysů národního parku každodenní prolínání se přírody s působením člověka. Území Národního parku Šumava bylo v minulosti, minimálně do r. 1946, kulturní krajinou a nikoli „divočinou“ s hustotou osídlení desetkrát až dvacetkrát vyšší než dnes a tomu odpovídající lidskou činností včetně hospodářské aktivity, jejíž stopy jsou v krajině stále patrné.  

 

Navrhovaný zákon, kterým se vyhlašuje Národní park Šumava, vymezuje jeho území, zřizuje jeho správu obdařenou výkonem státní správy v rozsahu stanoveném zákonem, stanoví základní kritéria pro členění území národního parku do jednotlivých zón ochrany přírody, specifikuje vztah chráněného území k jeho obyvatelstvu, územnímu rozvoji a obcím obecně, konkretizuje bližší ochranné podmínky Národního parku Šumava s ohledem na jeho specifika a usměrňuje využívání území v péči o les, zemědělskou půdu a při výkonu práva myslivosti a rybářství.

 

 Navrhovaná právní úprava v podstatě zachovává režim současně platné právní normy s tím, že ji po formální stránce transformuje do zákonem požadované formy. Podstatnou a hlavní změnou oproti současnému stavu je zajištění práva veřejnosti na kontrolu činnosti Národního parku Šumava, která dnes de facto neexistuje. Za tímto účelem se zřizuje Výbor Národního parku Šumava.

 

a)     Zhodnocení současného právního stavu

 

   Podle současně platné právní úpravy, která je závazná pro výkon státní správy na úseku ochrany přírody a krajiny, tj. podle zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, jsou národní parky, jejich poslání a bližší ochranné podmínky vyhlašovány samostatným zákonem (§ 15 odst. 3).

 

Vzhledem k tomu, že Národní park Šumava byl zřízen před nabytím účinnosti citovaného zákona, přetrvává stav, že zřizovacím aktem parku je nařízení vlády č. 163/1991 Sb. Z hlediska formy vyhlášení tedy stávající situace neodpovídá předpokladům obecné právní úpravy.

 

b)    Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy

 

Hlavním důvodem, pro který je předkládán tento návrh zákona o vyhlášení Národního parku Šumava, je skutečnost, že tímto způsobem bude stávající existence národního parku uvedena v soulad s požadavky platné legislativy (viz předchozí odstavec). Po věcné stránce se (s přihlédnutím k relevantním pasážím zákona č. 114/1992 Sb.) v postavení a zajištění tohoto chráněného území příliš nezmění (bližší pozornost je oproti současnému stavu věnována pouze vztahu národního parku a jeho správy k obcím). Navrhovaný zákon v podstatě zachovává režim současně platné právní normy s tím, že ji po formální stránce transformuje do zákonem požadované podoby.

c)     Vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku

 

I když současný stav, popsaný ve výše uvedených odstavcích, existuje v podstatě od samého počátku platnosti současného zákona ČNR č. 114 /1992 Sb., tj. od roku 1992 dodnes aniž by přinášel zvláštní obtíže, potřeba souladu právních norem je v právním státě zcela evidentní. Tuto skutečnost reflektuje i usnesení vlády České republiky ze dne 17. června 1998 č. 415, kterým byl schválen Státní program ochrany přírody a krajiny ČR, ukládající Ministerstvu životního prostředí ve svém bodě 5.2.6 připravit rekodifikaci stávajících národních parků samostatnými zákony. Národní park Šumava je tak prvním územím, u kterého je předloženým návrhem naplňován úkol stanovený citovaným vládním usnesením (Národní park České Švýcarsko byl již v souladu s platnou právní úpravou vyhlášen samostatným zákonem č.161/1999 Sb.).

 

d)    Zhodnocení souladu navrhované právní úpravy s ústavním pořádkem ČR

 

Navrhovaná právní úprava je zcela v souladu s ústavním pořádkem České republiky, jejím přijetím bude naopak odstraněn stávající nesoulad, týkající se právní formy vyhlášení Národního parku Šumava.

 

Podle čl. 79 odst. 1 Ústavy ČR lze ministerstva a jiné správní úřady zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.  V § 75 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. je stanoveno, že orgány ochrany přírody a krajiny, mezi něž patří i správy národních parků (viz § 75 odst. 1 písm. c) zákona) vykonávají státní správu na úseku ochrany přírody a krajiny podle tohoto zákona. To znamená, že správy národních parků a chráněných krajinných oblastí jsou správními úřady ve smyslu čl. 79 odst. 1 Ústavy a musí proto splňovat dvě podmínky, a sice musí být zřízeny formou zákona a zákonem musí být stanovena jejich působnost.

 

e)     Zhodnocení souladu s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a s právními akty EU

 

Problematika zřizování národních parků obecně, ani ve speciálním případě Národního parku Šumava, nepodléhá žádným mezinárodním úmluvám, jimiž je Česká republika vázána. Charakter, poslání a ochranný režim Národního parku Šumava navíc v daném vymezení zcela odpovídají kategorii II. podle Zásad pro kategorizaci chráněných území podle managementu Světové komise IUCN pro chráněná území, Federace EUROPARC a Světového monitorovacího střediska ochrany přírody.

 

Rovněž existující právní akty Evropské unie ponechávají členským zemím volnost při přijímání národních opatření k zabezpečení povinností, vyplývajících ze závazných směrnic, pokud se týká způsobu zřizování zvláště chráněných území.

 

f)      Předpokládaný hospodářský a finanční dosah navrhované právní úpravy na státní rozpočet.

 

Národní park Šumava existuje a je vybaven fungující správou s patřičným vybavením a hospodářsko-technickým zázemím. Předkládaný návrh zákona pouze uvádí v soulad legislativně-právní aspekt existence tohoto národního parku s platnou právní úpravou a není spojen s žádnými dalšími nároky na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty.

 

 

 

Zvláštní část:

 

 

K části první:

 

K § 1

 

Území Národního parku Šumava je jedinečné jako rozsáhlá oblast hlubokých lesů, které odedávna tvořily naši přirozenou západní hranici. Zaujímá českou část bilaterálního velkoplošného chráněného území rozsáhlého středoevropského lesního komplexu Šumavy a Bavorského lesa, dosud po stránce přírodních hodnot zachovalého a málo dotčeného lidskou činností. Mimořádný vědecký a výchovný význam mají zejména zbytky pralesovitých porostů horských lesů, ledovcová jezera nebo horská či údolní rašeliniště zahrnutá do nejcennější 1. zóny národního parku. Tímto je naplněno ustanovení § 15 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Z vymezení poslání a náplně národního parku je zřejmé, že navrhovaná právní úprava respektuje mezinárodní definice národních parků z roku 1969 (New Delhi) a z roku 1990 (Peruggia), které obecně vylučují intenzivní hospodářskou činnost z území národních parků.

Jelikož území národního parku podléhá zvláštnímu režimu, je nutné jeho přesné vymezení. Území je vymezeno slovním popisem hranice, který tvoří přílohu č. 1 zákona, a grafickým zákresem v mapě obsaženým v příloze č. 2 zákona. Pro tento účel bylo zvoleno měřítko map 1:25000. Mapy jsou uloženy u orgánů a institucí zákonem stanovených. Národní park Šumava se zřizuje bez ochranného pásma, neboť směrem do vnitrozemí je celé jeho území obklopeno Chráněnou krajinnou oblastí Šumava, která tak plní vlastně funkci ochranného pásma národního parku.

 

K § 2

 

Pro zajištění práva veřejnosti na kontrolu činnosti NPŠ se zřizuje Výbor NPŠ. Výbor má 21 členů volených Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky (dále jen „Poslanecká sněmovna“) na čtyřleté funkční období z kandidátů nominovaných Poslaneckou sněmovnou, vládou, zastupitelstvem Plzeňského a Jihočeského kraje. Ustanovení tohoto paragrafu dále stanovuje působnost Výboru, jeho povinnosti apod. Dále je obsahem tohoto paragrafu výčet předpokladů a podmínek pro výkon funkce člena Výboru, možnosti zániku členství ve Výboru, odměňování apod.

 

K § 3

 

Ustanovení tohoto paragrafu upřesňuje ustanovení § 20 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, o radě národního parku a jejím složení a reaguje tak na vznik a existenci krajů.

 

K § 4

 

Pro zajištění státní správy na území národního parku se zřizuje v souladu s čl. 79 odst. 1 Ústavy a stanovuje se jeho působnost správního úřadu - Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava (dále jen „Správa“), která bude vykonávat státní správu v ochraně přírody v rozsahu, který je správě národního parku svěřen v § 78 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., popř. též příslušnými ustanoveními navrhovaného zákona. Současně bude také jako státní příspěvková organizace mít právo hospodařit s vymezeným nemovitým – zejména lesním - majetkem státu na území národního parku.

Zákon vymezuje v několika bodech hlavní předmět činnosti správy.

 

Správa bude sídlit ve Vimperku. Tato úprava nevylučuje v případě potřeby možnost zřízení vlastních detašovaných pracovišť.

 

K § 5

 

Území národního parku bude vzhledem k diferencovaným zájmům na intenzitě ochrany přírody rozděleno do tří zón ochrany přírody. Každá ze zón je v tomto ustanovení charakterizována popisem.

 

Nejpřísnější režim ochrany je stanoven v zóně první, nejméně omezení platí pro zónu třetí.

 

K § 6

 

Zastavěné a zastavitelné území obcí bude součástí parku. Obcím je přiznána náhrada za omezení dle zvláštních právních předpisů.

 

K § 7

 

Územní rozvoj v národním parku dle tohoto ustanovení se uskutečňuje na základě schválené územně plánovací dokumentace. Pro rozvoj obcí, místní řemeslné výroby a regulovaného cestovního ruchu se vymezuje území třetí zóny s tím, že povolené nové stavby a jejich změny musí odpovídat charakteru území, krajinnému rázu, místním stavebním tradicím a podmínkám ochrany národního parku.

 

K § 8

 

Omezení a zákazy činností v tomto ustanovení uvedené řeší specifika národního parku a doplňují tak základní ochranné podmínky obsažené v zákoně ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

 

Bližší ochranné podmínky jsou rozděleny dle závažnosti na podmínky vztahující se na celé území národního parku, uvedené v odst. 1, kde se zakazuje umisťování a povolování nových staveb nadzemních energovodů a telekomunikačních sítí, létání motorem poháněných letadel a helikoptér pod letovou hladinou 1000 m, zejména s ohledem na potřebnou ochranu volně žijících živočichů, stavět nové vodní elektrárny a používat světelné reklamy a efekty na budovách.

 

V odst. 2 jsou uvedeny bližší ochranné podmínky zakazující některé specifické činnosti, které by mohly negativně ovlivnit přírodně nejcennější 1. zónu národního parku, jako je např. kácení dřevin rostoucích mimo les, zasahování do přirozených koryt vodních toků, skladování pohonných hmot a chemických přípravků, ale i zemědělské obhospodařování nelesních pozemků a používání biocidů.

 

V odst. 3 jsou uvedeny činnosti zakázané na území 2. zóny, jako je hnojení průmyslovými hnojivy, včetně používání kejdy, silážních šťáv a ostatních tekutých odpadů. Dále se zakazuje používání statkových hnojiv v ročních dávkách nad stanovené množství, chov hospodářských zvířat nad uvedené zatížení, změna druhů pozemků a umísťování a povolování nových staveb mimo nezbytné stavby pro potřeby ochrany přírody, péči o les, orientaci návštěvníků.

V odst. 4 jsou uvedeny zákazy činností v první a druhé zóně, dotýkající se používání neodbouratelných hydraulických kapalin a mazacích olejů, vápnění pozemků, provozování volného a stánkového prodeje, koupání v jezerech a umělých vodních nádržích, nocování ve volné krajině, volného pohybu domácích zvířat a zřizování či rozšiřování lyžařských sjezdových tratí a vleků.

 

Účelem ustanovení odst. 5 je usměrnit a regulovat aktivity související se zvýšenou návštěvností území národního parku.

 

K § 9

 

Ustanoveními tohoto paragrafu se stanoví kompetence orgánů ochrany přírody (Ministerstva životního prostředí a správy národního parku) k jednotlivým úkonům při udělování výjimek z ustanovení (zákazů), daných v předchozím paragrafu. Současně je formulována stálá výjimka ze zákazu vstupu do první zóny pro osoby obhospodařující pozemky v této zóně.

 

K § 10

 

Některé činnosti nejsou na území národního parku zakázány, k jejich provádění je však třeba získat předchozí souhlas orgánu ochrany přírody. Výčet těchto činností (s rozlišením pro druhou a třetí zónu a celé území národního parku) podává tento paragraf. Orgánem ochrany přírody, oprávněným vydat souhlas, je podle § 78 odst. 1 zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, správa národního parku.

 

K § 11

 

Lesnictví (péče o lesy) je nejvýznamnější plošnou hospodářskou aktivitou na území národního parku. Ve zdejších lesích zvláštního určení se předpokládá jen omezené hospodaření, přičemž se zřetelem k jejich zvláštnímu poslání mohou být prováděna jen vhodná, přírodě blízká opatření, sledující zachování ostatních funkcí lesa a jeho genetického potenciálu rostlinných a živočišných druhů, která zajistí udržení nebo obnovu samořídících schopností lesních ekosystémů. Stanoví se povinnost hospodaření podle schváleného plánu péče a jako součást péče o les s ponecháním potřebného množství vytěženého dřeva k zetlení.

 

Aplikace ustanovení o lhůtách k zalesnění holin, k zajištění lesních porostů na nich a ustanovení o přednostním zpracování nahodilé těžby a vytěžené dřevní hmoty podle zákona č. 289/1995 Sb. (lesní zákon), se nepoužije při hospodaření v lesích na území 1. zóny národního parku, neboť není z hlediska záměrů ochrany přírody na území národního parku žádoucí.

 

K § 12

 

Zemědělskou půdu v národním parku lze využít pouze jako louky a pastviny bez použití těžkých zemědělských strojů a pozemky zemědělského půdního fondu lze jako ornou půdu využívat jen na území třetí zóny.

 

K § 13

 

Výkon práva myslivosti a rybářského práva na území národního parku slouží výhradně k zajištění účelového hospodaření se zvěří a rybami v souladu s posláním národního parku. Jelikož chov nepůvodních druhů zvěře není z hlediska ochrany přírody na území národního parku žádoucí, je zakázán. Výkon práva myslivosti na území národního parku, s výjimkou souvislých území jiných vlastníků než státu, přísluší správě národního parku.

K části druhé:

 

K § 14

 

V příloze zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, se tímto ustanovením nahrazuje dosavadní nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany, uvedením navrhovaného zákona č….. Sb., o vyhlášení Národního parku Šumava, jako právního předpisu, jímž je národní park vyhlášen.

 

 

K části třetí:

 

K § 15

 

Navržené ustanovení řeší povinnost organizačních složek státu a jiných státních právnických osob, které obhospodařují pozemky zemědělského půdního fondu a pozemky určené k plnění funkcí lesa na území 1. a 2. zóny národního parku ke dni účinnosti zákona, převést tyto pozemky bezúplatně správě, a to nejpozději do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona. Tato povinnost se nevztahuje na pozemky zemědělského půdního fondu a na ostatní plochy, které se nacházejí v zastavěném území obcí.

 

Kontinuita výkonu státní správy při přechodu na novou právní normu je zajištěna ustanovením, že řízení zahájená před účinností navrhovaného zákona budou dokončena podle stávajících předpisů.

 

 

K § 16

 

V souvislosti s přijetím zákona o vyhlášení Národního parku Šumava je nutno zrušit nařízení vlády České republiky č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanoví podmínky jeho ochrany.

 

 

K § 17

 

Závěrečný paragraf stanoví datum nabytí účinnosti navrhovaného zákona, navržené s ohledem na předpokládanou dobu trvání legislativního procesu, na jehož konci by mělo být schválení zákona. Předpokládá se, že by tento zákon měl nabýt účinnosti ke dni 1. července 2009.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Platné znění části zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, s vyznačením navrhované změny:

 

Příloha k zákonu ČNR č. 114/1992 Sb.

Seznam národních parků a chráněných krajinných oblastí
v České republice k ustanovení § 78 odst. 1 zákona