Symbolika tibetské vlajky - ve středu vlajky se nachází bílá zasněžená hora, který symbolizuje Tibet, často nazývaný „země obklopená zasněženými horami“.
Přes tmavě modré nebe nad bílou horou se rozprostírá šest červených pásů, které zastupují šest původních kmenů (rodů, národů), které žily na území dnešního Tibetu a jsou považovány za předky Tibeťanů. Jsou to kmeny (rody, národy) Se, Mu, Dong, Tong, Du a Ra. Kombinace šesti červených pásů kmenů (rodů, národů) a šesti tmavě modrých pásů nebe symbolizuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života černými a červenými buddhistickými ochránci.
Na vrcholku hory je slunce se zářivými paprsky svítícími do všech směrů, které symbolizuje radost ze svobody, duchovní a materiální štěstí a blahobyt všech bytostí žijících v Tibetu.
Vpředu na svahu hory stojí pár sněžných lvů s plápolající hřívou, kteří představují sjednocení duchovního a světského života.
Krásný a zářící tříbarevný drahokam, který drží sněžní lvi, představuje tři buddhistické klenoty Buddhu, Dharmu a Sanghu.
Červenomodrý drahokam ležící u nohou lvů představuje správné etické chování, které je založeno na deseti buddhistických ctnostech a šestnácti způsobech lidského chování.
Žlutý lem na obvodu vlajky představuje čisté zlato jako symbol Buddhova učení zářící do všech světových stran a všech dob.